20.07.2018

Jan Mareš

V nedávném článku jsem psal o tom, jak je naše jednání podmíněno evolučním vývojem lidského mozku a také, že strach a stres jsou jeho zcela přirozenými deriváty, se kterými však lze pracovat a ovlivnit je. Tentokrát se do tématu ponořím hlouběji, abychom si mohli opět na vědeckých základech doložit, jak lze mysl doslova programovat k úspěchu a ulevit si tak alespoň trochu od stresu a strachu, který je naší přirozenou součástí.

Nedokonale dokonalá mysl

Možná jste se už někdy setkali s připodobněním naší mysli k plovoucímu ledovci. Pouze jeho malá část vykukuje nad vodou, zatímco násobně větší masiv ledu se ukrývá pod hladinou. Obdobně můžeme nahlížet i na vědomou a nevědomou mysl – dvě části, které ovlivňují naše jednání i sebe navzájem.

Zdroj: Huffington Post

Vědomá mysl je jen malou špičkou ledovce. Nejmladším vývojovým stádiem mozku s nízkou kapacitou, zato vysokým energetickým výdejem. Ano, je to náš neokortex, lidský mozek, který nás díky funkci „uvědomění si sebe sama“ odlišuje od zvířat.

Studie dokládají, že v jeden okamžik jsme schopni se soustředit až na čtyři věci zároveň, přičemž pouze jedna z nich může být komplexnější, vyžadující naši plnou pozornost. Zvládneme například paralelně poslouchat hudbu a psát email, ale už nejsme schopni zároveň vypočítat třeba příklady 288:4 a 13x21. Dokáží to například někteří autisté. Pro většinu z nás to ale bude nesplnitelný úkol.

Vědomá mysl dále udává pokyny mysli nevědomé – ledovcovému masivu ukrytému v temné hlubině oceánu. Nevědomá mysl pojímá větší část mozku, řídí naše přežití a je vysokokapacitním úložištěm informací, ačkoliv nespotřebovává tolik energie. Její důležitou vlastností je mimo jiné schopnost nevnímat negaci. Co to v praxi znamená, vysvětlím dále.

Nevědomá mysl neustále analyzuje data z okolí a uchovává informace, o kterých nemáme ani ponětí. Respektive nejsme si jich vědomi, pokud se něco nezmění. Skvělým příkladem je třeba příběh jednoho českého motocyklového závodníka, kterému se během tréninku ve Velké Británii přihodila nehoda a on s těžkým úrazem hlavy skončil na několik dní v kómatu. Závodník neuměl anglicky, avšak ve chvíli, kdy se probral, začal s personálem plynně cizím jazykem hovořit, navíc hantýrkou blízkou motorkářskému prostředí. Poškozený mozek po nehodě zkrátka umožnil si najednou vybavit věci, které předtím z okolního prostředí nahrál a uchoval. Po celkovém zotavení se nicméně pacientův stav vrátil do původního.

To, co vám popisuji, je jen jiný úhel pohledu na náš vývojově starší „plazí“ mozek, který jsem představoval v nedávném článku. Co si z toho odnést? Především, že naše mysl je dokonale nedokonalá. Prakticky je schopna analyzovat a uchovávat nepřeberné množství informací, avšak na nevědomé úrovni. Výhodou je, že tím ušetříme velké množství energie (představte si, kdyby náš mozek musel vědomě řídit například činnost orgánů). Nevýhodou je, že nejsme schopni vědomě pracovat se všemi uloženými informacemi, respektive pouze selektivně. Vědomé vnímání reality probíhá skrze filtr a přijímané informace podléhají zkreslení a zobecnění.

Selektivní pozornost

Zmínil jsem, že nevědomá mysl nezná negaci a vědomá naopak má tendenci k selektivitě kvůli své nízké kapacitě. V praxi to tedy znamená, že pokud je člověk negativistou, který se věčně z něčeho stresuje, jeho pozornost věnovaná neúspěchu v kombinaci s negativními myšlenkami mu opravdu z jeho života udělají jednu velkou tragédii. Osvětlím to blíže ještě na osobním příkladu. Rád hraji golf a často jsem se dříve přistihl, jak si kolikrát v duchu omílám větu: „hlavně, aby mi míček NEspadl do vody“. Jako naschvál mi míček pravidelně do vody padal. Mé nevědomí totiž slyšelo pokyn: „hlavně, aby mi míček SPADL do vody“, a tak konalo. Nerozumí slůvku „ne“, zatímco pojem „voda“ je mu známý, a má vědomá pozornost se na něj plně zaměřila…

Naše vědomí nicméně lze obelstít. Cestou z kolotoče negativních emocí a neúspěchu v životě nebo určitých životních etapách či činnostech je jednoduše zaměření se na pozitivní příklady, které našemu nevědomí vědomě dáváme. Přeprogramování mozku se přitom dá postupně naučit a zautomatizovat.

Přeprogramujte mysl podléhající zkreslené realitě

Defragmentace, třídění a zpracovávání informací probíhá v naší mysli převážně v noci. Řada lidí má tendenci ještě těsně před spaním v hlavě přemítat nad problémy, které řeší třeba v práci, ačkoliv vědí, že je v daný moment stejně nevyřeší. Ráno naopak jako první otevřou emailovou schránku a začínají svůj den s vědomím, kolik úkolů na ně zase padlo. Vnímáte tu záplavu negativních pocitů? Mozek se přitom se všemi informacemi musí vypořádat a pokud mu je předáváte s obavou, co zase NEzvládnete, co NEfunguje nebo co NENÍ doposud zařízeno, pak se není čemu divit, že se vám nedaří, jak byste chtěli.

Osobně se mi osvědčuje si každý den po práci udělat určitou sebereflexi toho, co se daný den podařilo, a v případě, že v hlavě přemítám nad úkoly, které mě čekají následující den, snažím se především soustředit na to, co chci změnit, tedy na pozitivní výsledek nebo dopad akce, nikoliv řešení, které by k němu mělo vést... a spí se mi dobře. Zkuste to také. Vycvičit svou mysl trvá, ale výsledky rozhodně stojí za to!