25.04.2019

Jan Mareš

Naposledy jsem vám psal o poněkud filosofickém tématu hledání smyslu života, ke kterému bych v tom dnešním článku rád nabídl doplnění. Ono totiž hledat „Svatý grál“ své existence dost dobře nejde bez osobní vize. Vědci a badatelé plodí v posledních letech mnoho studií, které potvrzují, že lidé s jasnou představou o své vizi zvládají lépe překonávat překážky, jež jim život nastaví. Jsou také odolnější vůči depresím, rychleji se rozhodují a obecně mají mnohem silnější motivaci a chuť do života. Jak tedy překonat nerozhodnost, rozhoupat se dělat věci jinak a nastavit si dobré podmínky pro svou osobní vizi?

Níže nabízím pár základních faktorů a otázek při hledání odpovědi:

Vize nejsou cíle

V mnoha případech zaměňují lidé své cíle za svou životní vizi a nezřídka se stává, že po dosažení vyhoří, nebo hledají odbornou pomoc. Vezměme si za příklad třeba sportovce. Mnozí z nich prošli skvělou kariérou, stoupali po žebříčcích a sportovní úspěchy jim přinášely uspokojení. Často bohužel jen krátkodobé. Po dosažení vrcholu kariéry se u mnohých dostavila frustrace, neboť svou „vizi“ naplnili a nevěděli co dál. Takový život je dlouhodobě chudý. Život přeci nekončí po dosažení cílů. Je potřeba se sami sebe u každé činnosti, která nám dává smysl, ptát: Uspokojuje mě vlastní aktivita, nebo spíše vidina dosažení úspěchu na jejím konci? Co mě bude naplňovat dál?

Trvalé činnosti

Vhodně nastavená vize by měla stát na silných stránkách naší osobnosti. Setkal jsem se osobně s několika lidmi, kteří se třeba už od školy věnovali jedné oblasti, ve které měli slušné know-how a platili za zkušené odborníky. V jednom momentu však všechno to, co dlouhodobě budovali, opustili a začali se věnovat naprosto odlišné oblasti v domnění, že je bude naplňovat více. Analytické dovednosti vyměnili například za tvůrčí činnost. Ano, řadě lidí se tento „transfer“ skutečně podařil. Zjevně pochopili, v čem jsou skutečně silní a co je naplňuje. Však o nich čítáme i v médiích. O té druhé skupině se ale už tak často nepíše. Jsou to lidé, kteří si po čase uvědomili, že skok rovnýma nohama do nového zaměření, není vlastně v souladu s jejich představou a velmi často ani s jejich silnými stránkami. Možná by prve stačila jen delší pracovní pauza nebo dovolená... Proto je potřeba se před každou změnou sami sebe ptát: Pomůže mi nová aktivita rozvíjet můj potenciál? Mám kompetence, na kterých můžu stavět?

Proč to děláme?

Aktivity, kterým se věnujeme, by měly mít vyšší „cíle“ než jen náš osobní prospěch. Proč myslíte, že se sobeckost řadí mezi negativní lidské vlastnosti? Důvod je zakořeněn hluboce v nás, v našich hormonech, které nás od věků ovlivňují. Člověk je totiž tvor stádní. Historicky jsme zvyklí žít ve smečkách, nejsme samotáři, a proto nás potěcha vlastního ega dlouhodobě neudělá šťastnými a tento fakt není radno podceňovat při plánování své vize.

Možná si vzpomenete, jak jsem před rokem psal ve článku o hormonu serotoninu, který je zodpovědný za naši dobrou náladu a vyplavuje se do těla například ve chvíli, kdy dostaneme pozitivní zpětnou vazbu z okolí na něco, co jsme pro něj udělali. Takové aktivity nám pak přinášejí velký smysl. Je proto se potřeba sami sebe ptát: Mohu svou činností pomoci nějak i svému okolí a druhým lidem? Pomůže mi to k dlouhodobé spokojenosti?

Hodnoty

Každá vize musí být nepopiratelně postavena také na osobních hodnotách, se kterými koresponduje. Bez hodnot by lidstvo sešlo z cesty během staletí, a tím rozhodně ale nechci říct, že hodnoty, které si nastavujeme, jsou vždy jen ty správné a morálně čisté. Velmi dobrým příkladem jsou vůdci, kteří dokázali zaujmout a získat davy hlavně kvůli sdíleným hodnotám, jež prozíravě lidem předkládali. Je to možná šokující, ale třeba dvanáct let starý průzkum realizovaný agenturou Forsa ukázal, že celá čtvrtina Němců se i po letech domnívá, že nacismus měl i své pozitivní stránky, jako jsou právě některé vyzdvihované hodnoty, například rodina či pospolitost... Ladily s hodnotami běžných lidí, kteří se následně s ideologií ztotožňovali. Úsudek ať si ale každý udělá sám... Otázka na závěr pro vlastní nastavování vize je nicméně, myslím, nasnadě: Jsou činnosti, kterým se věnuji, v souladu s mými osobními hodnotami?