30.09.2021

Jan Mareš

Dnešním článkem navazuji na svůj předchozí text o tom, jak nám uváženě používaná sprostá slova přináší úlevu a pomáhají cítit se lépe. Kdo by se taky nechtěl v životě cítit lépe. Člověk by si možná řekl, že není nic jednoduššího, než myslet na krásné věci, ale pozitivní myšlení je někdy pěkná dřina – snadno se o něm mluví, ale hůře se tak činí.

Nedávno jsem četl o jednom experimentu, jehož výsledek mě skutečně zaskočil. Ve zkratce: vědci dali pokusné skupině účastníků možnost si vybrat mezi časem věnovaným delšímu ničím nerušenému přemýšlení a elektrošokem. K mému údivu celé dvě třetiny mužů a čtvrtina žen dala přednost elektrickému šoku. Krásná, nicméně poměrně zvláštní ukázka toho, jak myšlení může někdy bolet více než skutečná fyzická bolest.

Sám si ve svém každodenním životě uvědomuji, jak lehce mysl sklouzává k negativnímu přemýšlení. Například když jedu autem a míjím neukázněného řidiče, který nebezpečně manévruje vozem na silnici. Hned mi v hlavě běží negativní scénáře, jak špatně by mohlo jeho jednání skončit, ačkoliv se nic takového nestalo. Nebo když jsem na odpalu na golfovém hřišti a mysl mi okamžitě nabízí varianty, kde všude může míček skončit, namísto, aby mi pomohla se soustředit jen na ideální úder.

Zkrátka mozek nám a priori nenabízí pozitivní úvahy. Je tak od přírody nastaven. Uvažuje o negativních scénářích (hrozbách) jako alternativních možnostech výsledku, aby nám pomohl se lépe připravit. Na jednu stranu nás chce takto chránit, ale jak se v závěru dne či na konci vaší aktivity cítíte? Citlivější povahy chytá melancholie a skrze řetězec podsouvaných negativních myšlenek máme všichni snáze horší náladu. Cítíme nejistotu.

„Jsme tím, na co myslíme.“

Citát s univerzální platností. Pokud se nechceme dlouhodobě trápit trudomyslností a uchovat si pozitivní přístup k životu, je potřeba si jej skutečně ukotvit v hlavě. Co můžeme udělat navíc, abychom své myšlení dokázali přepnout do polohy: „je mi dobře“?

Rituály pomáhají. Myšlení lze usměrňovat tím, že budete pozitivním myšlenkám a emocím věnovat opakovaně čas a prostor, ideálně na nějakém klidném místě, třeba v přírodě obklopeni zelení. Bez ohledu na to, zda máte zkušenosti s meditacemi nebo ne, tento rituál si dopřát můžete a cílenou snahou změny dosáhnete.

A o čem přemýšlet? Zaměřte se na hezké vzpomínky a své úspěchy. Projděte si je v klidu v hlavě, vybavte si, co vás dovedlo k úspěchu a jaké pocity, jste měli na konci dané činnosti. Pokud máte například obavy z nějakého úkolu před vámi, může Vám pomoci se zaměřit na budoucnost. Pomáhá cíleně se soustředit na pocity, které získáte po úspěšném dokončení úkolu. Nechte se jimi pohltit a ovlivnit. Pomůže vám to koncentrovat se lépe na to, co je teď před vámi s menším strachem ze selhání. Ten stejný přístup můžete aplikovat i obecně v životě tím, že se budete zkrátka těšit na příjemné věci a aktivity, které vás čekají. Může to být klidně dovolená s rodinou nebo pravidelná hodinka sportu po práci. Cokoliv, co vás činí šťastnými a zklidní vaši mysl.

Mimochodem víte, co je to tzv. Imposter syndrom neboli Syndrom podvodníka? Vyskytuje se typicky mezi podnikateli, akademiky, herci ale i studenty. Tito lidé žijí de facto v bublině představy o vlastní neschopnosti, ačkoliv skutečnost bývá opačná. Nedokáží si uvědomit své kvality, neumí přijmout pochvalu a případné úspěchy přičítají náhodě nebo štěstí. Mnohem více se soustředí na selhání a možné negativní scénáře. Je to neustálý život v nejistotě a obav ze selhání, což nezřídka vede k prokrastinaci. Je vám to povědomé?

Možná se v tom, co píšu, sami poznáváte. Třeba jen částečně. Vězte, že určitá míra negativity v přemýšlení je nám lidem vlastní, přirozená. Nesmí nás ale pohltit. Zvláště v této nesnadné době protkané nejistotami.