19.12.2022

Jan Mareš

Čím je doba hektičtější, tím častěji se objevují články o zdraví, správné životosprávě nebo pohybu. Je paradoxem, že se více nebo častěji hovoří o aspektech, u nichž lidský organismus z hlediska přežití dokáže žít chvíli v deficitu, a méně o aspektech, bez kterých se prakticky neobejdeme. Porovnejte sami: 

Bez jídla lidské tělo vydrží v průměru 3 týdny – rekord je asi 70 dní. Pokud hovoříme o tekutinách, rezerva těla se radikálně snižuje na nějaké 3-4 dny (rekord je asi 7 dní). Pokud se dotkneme oblasti spánku, o kterém jsem psal i v minulém článku, maximální limit je okolo 24 hodin bdění a rekord cca 72 hodin bez spánku. Tedy v čase, kdy by člověk ještě v klidu žil bez jídla a přežíval bez tekutin, najednou hazarduje se zdravím, pokud mu chybí spánek...

...A teď si změřte, na jak dlouho dokážete zadržet dech...

Tři minuty je uváděná hranice, rekord je okolo osm minut u trénovaných jedinců. Pak život končí. Dech je tedy něčím, co je pro náš život naprosto klíčová věc. Přitom ji bereme za samozřejmost a jen málo se o dechu hovoří, pominu-li občasné zmínky o východní vědách a metodách. Tento trend se mění pomalu. Většinou dech začínáme řešit, až když nás něco trápí a řešíme to jak? Převážně léky...

Správné dýchání má sílu léčit tělo i psychiku

Když jsem si sám začal nad tématem dohledávat zdroje, narazil jsem na knížku Jamese Nestora s výmluvným názvem „Dech“. Autor sám nebyl odborníkem, ale skrze osobní problémy s dechem, se odborníkem postupně stal. Jeho bádání se odráží od limitů medicíny a jejího převážně reaktivního přístupu k léčbě – řeší problémy, když se objeví, spíše než vlastní příčiny.

Nechci medicínu shazovat – díky bohu za dostupnost lékařské péče a léčiv. Je však vhodné poukázat na to, že existují i metody, které nejsou nijak ezoterické a umožňují skrze práci s dechem řešit nebo předcházet zdravotním problémům.

Zaujalo mě, že si autor dal práci a sesbíral dohromady mnoho faktických poznatků z fyziologie, psychologie a dalších vědních disciplín, o které se opírá. Dokazuje na nich, jak je dýchání nejen naprosto zásadním faktorem pro lidský život, ale jak dokáže velmi významně ovlivňovat i náš psychický stav a další životní aspekty.

Obyčejnou prací s dechem dá řešit nekvalitní spánek, stres, dokonce i tak závažné onemocnění, jako je rozedma plic.  Možná právě proto, že práce s něčím, co je zadarmo, se o tomto tématu tak málo hovoří. Farmaceutické lobby je v tomto ohledu silné...

Jak správně dýchat

V souvislosti s dýcháním se člověku možná vybaví jako první techniky dýchání při otužování organismu, které se v posledních letech stalo hodně populární. Objevují se doporučení na způsoby podobající se hyperventilaci, tedy zrychlenému a mělčímu dýchání. Takové způsoby nicméně z fyziologického hlediska, jak poukazuje James Nestor, tělu spíše škodí. Dokáží sice potlačit šok ze studené vody při ponoru, ale třeba pro nemocného člověka může být podobná technika riziková.

Dýchání, pokud je prováděno nevhodně, může tělo ovlivnit i negativně. Dech nás umí ze stresu dostat stejně dobře jako ho vyvolat. Stejně tak člověka umí dostat i do změněného stavu vědomí a mnohem víc. Z toho vyplývá, že s dechem je potřeba se naučit pracovat správně nejlépe pod dohledem odborníků, pokud chceme, aby nám skutečně pomáhal a neškodil.

Autor v knize dále například zmiňuje výzkum, během něhož sledované skupině lidí zalepili nos, a ti museli několik dní dýchat pouze pusou. Po celou dobu byly sledovány jejich tělesné funkce a další aspekty. Ze závěrů vyplynulo, že dýchání pusou fakticky zhoršilo psychiku i zdravotní stav sledovaných lidí.

Dýchání ústy je obecně bráno spíše jen jako náhradní varianta dýchání. A proto správné dýchání je jediné – nosem, a nikoliv povrchově do plic, ale až do břicha. Velmi hezky je to patrné například u zdravých miminek, která umí dýchat výhradně nosem (proto je nutné jim udržovat stále volné nosní dutiny) a dýchají zhluboka, do břicha.

Správné technice hlubokého dýchání se věnují i někteří vrcholoví sportovci. Z historie lze zmínit třeba Emila Zátopka, který trénoval prodloužení dechové pauzy i při výkonu. Jeho úspěchy zřejmě nebudou náhodou a pouhým fyzickým drilem...

Zároveň při dýchání nosem vzniká oxid dusnatý, který v nose vytváří prostředí pro likvidaci škodlivin z okolí. Je zásadní pro přirozenou obranyschopnost organismu. Oproti tomu, pokud dýcháte pusou, může docházet nejen k deformaci postavení zubů, ale zároveň dostáváte do těla řadu mikroorganismů, které mohou zvyšovat kazivost zubů a tak dále...

Výdech podporuje okysličování orgánů

Při dýchání je zároveň důležité správně vydechovat. Popravdě výdech je pro fungování našich orgánů ještě důležitější než nádech. Hluboký nádech totiž ještě neznamená, že se objem kyslíku v krvi zároveň dostane až k orgánům. K tomu je zapotřebí správné biochemické reakce, která je dána uvolňováním oxidu uhličitého při vydechování.

Jinými slovy: Čím více vydechnu, tím více oxidu uhličitého se dostane do plic, a tím lepší bude okysličení krve a orgánů.
Trochu nelogické, ale pro lidský organismus naprosto zásadní. I proto v tomto ohledu nedávají příliš zmiňované smysl techniky mělkého dýchání, hyperventilování, které jen vytváří vyšší tlak v krvi, ale bez správné biochemické reakce okysličí orgány jen minimálně.

Kniha Jamese Nestora předkládá skutečně zajímavý a daty podložený pohled na naprosto základní funkci lidského organismu. Za sebe mohu knihu určitě doporučit – čte se jedním dechem.