18.12.2023

Jan Mareš

Na začátku roku jsem si vybíral audioknihy, jejichž poslechem si budu krátit čas strávený v autě. Zaujala mně anotace knihy Čtyři tisíce týdnů od Olivera Burkemana, o které jsem si nejprve říkal, že to bude jen další kniha o time managementu: plánování, tlak na výkonnost a tak podobně... Ve výsledku mě však při poslechu příjemně překvapila svým přístupem.

Čtyři tisíce týdnů není totiž náhodně zvolený časový úsek. Zhruba tolik v průměru každý máme vymezeno pro život na tomto světě, pokud počítáme průměrný věk dožití osmdesát let. Někomu samozřejmě zbývá více, někomu méně. Nikdo nevíme. Volba týdnů jako metriky přitom není náhodná, neboť většinou naše plány vztahujeme právě k tomuto úseku.

Když se v rámci výzkumu ptali lidí, kolik se domnívají, že v životě zhruba prožijí týdnů, většina udávala mnohem vyšší počet. Velmi se pak divili, jak je život ve skutečnosti zatraceně krátký. V tomto kontextu se pak i taková věc jako čas strávený na cestě do práce, jeví jako mrhání a dostáváme se pod tlak myšlenek, jak stihnout víc, jak být výkonnější, efektivnější.

Samotnému mi zabere zhruba čtyřicet minut, než se skrz ranní dopravu a odvoz dcery do školy dostanu do kanceláře. Když si to znásobím, dny v týdnu, je to citelných pár hodin „ztraceného“ času. Alespoň tak jsem to donedávna vnímal. Po poslechu audioknihy jsem si však odnesl v hlavě jedno nové poselství:

Není důležité přizpůsobit se výkonu, ale žít bohatší život, ať už to znamená cokoliv.

Každý chodíme do práce, máme nějaké povinnosti, nějaký čas strávíme činnostmi, které se nám zdají zbytečné a chceme je mít za sebou. Kolikrát zapomínáme skutečně žít. Pořád ale platí, co se říká: Není čas ztrácet čas. Není čas na zanedbávání i dalších stránek života. Osobní život a koníčky nemůžou nikdy jít stranou výkonu.

Stejně tak je důležité se umět obklopovat lidmi a komunitami, které nás drží při našich zájmech a osobně nás rozvíjejí. Sami jsme průměrem zhruba pěti lidí, se kterými trávíme nejvíce času. Pokud volíme vhodně, dokáže nás naše okolí pozitivně nabíjet a motivovat. Je naším hnacím motorem pro následný výkon a plnění úkolů.

Time management, alespoň podle Burkemana, tedy není jen o tom, jak si věci prioritizovat a jak být efektivnější z pohledu výkonu. Je to celkový pohled na kvalitu života a činnosti, které nás naplňují a následně „nakopávají“ do plnění našich povinností a úkolů. Samotná prioritizace spočívá hlavně v umění si plánovat (a efektivně přeplánovat) činnosti na vhodnou dobu a umět využívat příležitosti – vyváženě plánovat povinnosti a zájmové činnosti. Mít v souladu „kairos“ i „chronos“, o nichž jsem už psal.

Raději nedělat nic než se trápit tím, co jsem nestihl

Co říci závěrem? Berte můj článek, prosím, jako krátké zamyšlení vycházející ze zmíněné knížky (kterou mimochodem doporučuji!). Víme, že čas na světě je vyměřený, a nejlepší investicí je v tuto chvíli čas na zamyšlení, jak se zbývajícími týdny, které máme, naložit, abychom žili skutečně naplněný život. Ve výsledku totiž ani samotná cesta do práce nemusí být promarněnou dobou......

A jak to máte vy?