25.10.2018

Jan Mareš

Minulý rok jsem od ledna do července slavil krásné kulaté padesátiny, Moc jsem si to užil a krásně se u toho bavil. Později jsem však začal uvažovat nad tím, jaká ta "druhá půlka" mého života vlastně bude. Nedalo mi to, a abych dostál své povaze analytika, nahlédl jsem do tabulek Českého statistického úřadu, abych zjistil, kolik mi tedy ještě zbývá. Z čirého pragmatismu. A bylo to tam. Statistici mi to spočítali na zbývajících +/- 28 let života...

(Mimochodem tyto tabulky se jmenují, nepříliš povzbudivě, úmrtnostní a naleznete je zde. Podle faktorů pohlaví a aktuálního věku se dozvíte průměrný věk dožití obyvatel ve vašem kraji.)

...ne, určitě jsem nepropadl žádné panice, ale bylo zajímavé si uvědomit, že jsem vlastně nikoliv v půlce, ale už ve druhé třetině života. O to více mě to nabudilo zajímat se o jeho délku a kvalitu ještě, než doběhnu do „cílové rovinky“.

Začal jsem tedy pročítat články... Už dříve jsem psal o tom, že geny rozhodně nejsou určující, byť dávají jisté předpoklady, které, jsou-li ignorovány, mohou předpoklad naplnit. Na druhou stranu, kvanta zdrojů, a netřeba je ani zmiňovat, uvádí, že klíčovým faktorem je především to, jakým způsobem se člověk k dané predispozici postaví. Zda ji přijme jako neměnný fakt, anebo vidí i alternativy.

Jistě, nedílnou součástí kvalitního života je také vhodná životospráva – pohyb, výživa, zvyky... Schválně píšu vhodná a nikoliv správná, protože „receptů na správnou životosprávu“ jsem již přečetl tolik, že jsem z nich nebyl vůbec moudrý. Navíc se domnívám, že radit někomu, jak se má SPRÁVNĚ chovat, je tak trochu amorální. Vždyť každý jsme odlišný. Sám vám tedy žádné chytré rady udílet nebudu. Možná jen jedinou – poslouchejte své tělo, ne výzkumy ani chytré články.

Sám jsem byl například velmi náchylný k různým alergiím. Tělo mě neposlouchalo, a tak jsem se začal zajímat o to, proč tomu tak je. Postupně jsem zjišťoval, že mi vyhovuje do jídelníčku zatřídit co možná nejvíce základních potravin, ovoce, zeleninu..., které nejsou dále zpracovávány a chemicky upravovány. Najednou byly projevy alergie pryč. Občas svůj režim poruším, tělo mi to dá brzy najevo, a tak se mu opět přizpůsobím... Zkrátka ho poslechnu.

Taktéž se snažím uvažovat i po stránce pohybu. Je mi jasné, že s každým přibývajícím rokem musí přizpůsobovat i aktivity. A tak jsem volejbal, squash, tenis postupně vyměnil za kolo, golf a v zimě běžky, u kterých se fyzicky nezničím, navíc si u toho skvěle pročistím hlavu.

Je to, co jsem tu doposud napsal, pravým receptem na dlouhověkost? Nikoliv. Chybí totiž jedna zcela zásadní ingredience... Jak jsem pročítal nejrůznější články a studie o délce života, narazil jsem na několik, které se zaměřovaly cíleně na obyvatele japonského ostrova Okinawa. Na tomto ostrově žije nezvykle vysoké procento obyvatel starších sta let a už od 15. století se mu přezdívá „ostrov nesmrtelných“.

Čím je to zapříčiněno? Jedním faktorem je samozřejmě určitě zmiňovaná strava. Místní při jídle prý aplikují pravidlo „Hara hachi bu“, které velí sníst jen 80 % porce z talíře a chvíli počkat, než receptory v žaludku ohlásí mozku pocit nasycenosti (trvá přibližně 20 minut). Jinými slovy se nepřejídají a také díky tomu se počet obézních lidí v Japonsku stabilně drží jen okolo 3 %.

Klíčovým faktorem, který potvrzují i výzkumy, a nejen ty z Okinawy, je nicméně smysluplnost našeho života. Vnitřní pohoda, kterou prožíváme, má zásadní vliv na naše duševní i fyzické zdraví, a tedy i věk. Pocit uspokojení nám dávají především vztahy, které udržujeme s rodinou, přáteli a okolím, a také naplňující práce a činnosti, kterým se věnujeme.

Sám jsem vyrůstal v generaci, která jen odpočítávala roky do důchodu, obdobně, jako jsem v úvodu lehce skepticky počítal své zbývající roky s pomocí statistického úřadu. Pokud bych se však měl tímto řídit, jak můžu žít plnohodnotný život naplněný tím, co mě baví a zajímá? Začal jsem tedy něco jako meditovat, abych uvolnil své myšlenky a poskytoval svému mozku pravidelnou dávku uvolnění. Žiju svůj život po boku lidí, které mám rád, a věnuji se práci, jež mě stále má co učit a uspokojuje mě. V tuto chvíli rozhodně mohu říct, že žiji plnohodnotný život. Možná, že těch zbývajících 28 let ještě aspoň o pár dalších roků překonám!

Má dobře míněná rada na závěr zní: Nehleďte na statistiky, nenechte se ovlivňovat články a hlavně si nestěžujte. Pokud nejste s určitou stránkou svého života spokojeni, obraťte fakta ve svůj prospěch. Naslouchejte svému tělu, intuici a svým emocím a zkrátka s tím něco udělejte! Čas běží!