18.02.2019

Jan Mareš

Každý čtvrtý člověk na světě zažije průměrně jednou za život syndrom vyhoření. Takto dramaticky alespoň hovoří mezinárodní statistiky. Konkrétně v Česku je to „jen“ pětina lidí, kteří popisují příznaky vyhoření, nebo stav, který k němu směřuje... Co to ale vlastně je ten tzv. burnout syndrom? Jak se projevuje? A co je nejdůležitější: jak docílit sebereflexe, která nám pomůže vymanit se ze statistik a předejít stavu, který má moc člověka poznamenat na celý život? Odpovědi na tyto otázky se vám teď pokusím nabídnout.

Dvě stránky blahobytu

Chronický stres, únava, ztráta koncentrace a pocitu ze smyslu vykonávané práce, výpadky paměti, apatie... Je vcelku paradoxní, že právě v období téměř neustálého ekonomického růstu, kdy se každý má, alespoň podle statistik, dobře a může si dovolit víc než kdykoliv v minulosti, narůstá počet lidí, které trápí popsané obtíže.

Období ekonomického blahobytu má dvě stránky mince – na jedné straně nám přináší větší možnosti, avšak na straně druhé nám více peněz často spíše ubírá z našeho blahobytu osobního. Zvláštní efekt, že? Zatímco někteří při současném stavu ekonomiky a pracovního trhu vnímají široké spektrum příležitostí, jak dělat hlavně to, co je baví a naplňuje, jiní jsou pod tlakem z množství své práce. Pracují přesčas, a ačkoliv je pro ně tato činnost důležitá, na jiné stránky života už prostor mnohdy ani nemají

Nedávno jsem v Hospodářských Novinách četl rozhovor s Janem Zadákem, českým startupovým investorem, který předchozích 20 let své kariéry strávil v technologické firmě Hewlett-Packard, kde se vypracoval až na pozici globálního viceprezidenta. Úspěšný člověk s velkými možnostmi, říkáte si. I přesto se rozhodl po tolika letech firmu opustit. Důvod byl jednoduchý a abych nezkresloval realitu, cituji: „Cítil jsem, že potřebuju změnu. Pracoval jsem třeba až 90 hodin týdně a byl pořád na cestách. Chtěl jsem trochu zpomalit a věnovat se víc rodině, kterou jsem dříve poněkud zanedbával. A taky jsem chtěl něco vrátit české společnosti.“. Při tolika odpracovaných hodinách ani není divu. Vždyť to znamená pracovat téměř 13 hodin denně včetně víkendů...

V tomto případě lze ještě hovořit skutečně o dobré sebereflexi. Pokud si totiž budete pročítat životní příběhy jiných, dnes třeba úspěšných podnikatelů, často se dozvíte, že se ke svému stávajícímu povolání dostali vlastně velkou oklikou. A že této životní změně mnohdy předcházelo právě vyhoření z předchozí práce. Otázkou zůstává, zda jim s obdivem pogratulovat, že konečně mají naplňující činnost, v níž jsou dobří, anebo se jich spíše zeptat, zda si tu životní facku, která je donutila ke změně, nemohli ušetřit tím, že budou více poslouchat své tělo, jeho pocity a potřeby.

Najděte si čas sami na sebe

Jste manažerem nebo majitelem firmy, pracujete více než 10 hodin denně? Jestli si odpovíte ano, tak podle statistik patříte do té „rizikové skupiny“, která bývá nejčastěji postihována syndromem vyhoření. Tak jak tedy syndromu vyhoření předejít? Rád se podělím o pár oblastí, do nichž podle mě má smysl investovat svůj čas a pozornost:

1. Mysl a duše

Jak jsem psal v dřívějším článku, naše chování se řídí vnitřním autopilotem, který je ovlivněn hodnotami a vztahy hluboce zakořeněnými v našem podvědomí. Nebo také jinak: naše reakce je podmíněna rozhodnutím, které jsme učinili už před pár sekundami. Občas ale rozhodnutí, která činíme opakovaně, nejsou správná. Neumíme říkat ne, a naopak přijímáme stále více práce. Jsme zvyklí řešit si vše sami a nezvládáme delegovat apod. Taková rozhodnutí nás pak dostávají pod nezdravý dlouhodobý tlak. Pro zachování mentálního zdraví je proto bezpodmínečně nutné najít si průběžně čas přemýšlet, revidovat a hodnotit své aktivity a také umět chvíli vypnout, přestat přemýšlet nebo naopak se umět zasnít nad příjemnými činnostmi, které nás naplňují.

Ideální je pro toto hladina Alfa, ve které se náš mozek nachází chvíli před usnutím a po probuzení, je uvolněný, v pohodě a otevřený novým (pozitivním) myšlenkám. Ty totiž mají při pevné vůli schopnost naše jednání trvale přeprogramovat a pomoci nám činit rozhodnutí, která pro nás budou dlouhodobě prospěšná.

2. Tělo

Článků na téma zdravého životního stylu je všude mnoho a nebudu vás zatěžovat konkrétními radami, na které si stejně musí přijít každý sám podle toho, co mu vyhovuje. Pouze naznačím, abyste se zkusili zamyslet nad tím, že člověk je od přírody nastaven na „pohyb“. Tomu ale kancelářská židle zrovna nesvědčí a nedostatek pohybu pak nesvědčí ani vaší mysli. Nezapomeňte tyto stránky průběžně vyvažovat.

3. Vztahy

Pokud lidé ke konci života něčeho litují, bývá to často nedostatek času na své blízké. Člověk je tvor společenský a pestrá škála sociálních vazeb v rodině, mezi přáteli, známými i na pracovišti mu pomáhá se udržovat mentálně v pohodě. Dokonce také introverti, možná až na naprosté výjimky, které se spíše dají nazývat sociální deviací, potřebují udržovat a budovat síť vztahů. Nezanedbávejte je.

Závěrem mě napadá jedno dobře mířené doporučení, které uvádí řada odborníků:

Minimálně jednou ročně si udělejte dovolenou delší než 1 týden, ideálně 2 týdny, aby měl mozek čas se na odpočinek skutečně přeladit. A chcete-li skutečnou výzvu, naplánujte si, že jednou za 5 až 10 let si dáte pauzu od práce alespoň na půl roku až rok. Budete si tak moci z většího nadhledu uvědomit, jestli v životě jdete tou správnou cestou….