20.08.2018

Jan Mareš

Koncem 19. století prohlásil jeden velmi uznávaný psycholog a psychoanalytik, že člověk má tendenci přisuzovat své vlastní negativní vlastnosti druhým lidem. Autorem této myšlenky nemohl být nikdo jiný než Sigmund Freud. Jak na to přišel? A co to vlastně znamená? Právě tomu bych se rád věnoval v tomto článku, ve kterém zároveň hlouběji propojím řadu poznatků o vztahu vědomí a nevědomí, které začal popisovat už v minulém článku.

Nevědomí je úžasnou schránkou všech našich vjemů, vzpomínek a obrovským zdrojem teoretického poznání. Zároveň skrze emoce vysílá signály, které si ani neuvědomujeme, ale i přesto se podle nich v životě řídíme. Sigmund Freud v podstatě hovořil o tom, že nevědomí, coby velkokapacitní silo všech těchto našich prožitků ovlivňuje naše jednání skrze emoce, a tím určuje naše postoje k okolnímu světu. Jak jsem nicméně už dříve také popisoval ve článku, naše pozornost se evolučně cíleně soustředí na vyhledávání možných hrozeb a negativ obecně.

Schválně až budete ve společnosti, sledujte a poslouchejte ostatní lidi. Jistě minimálně dokážete zhodnotit, co se vám líbí, a zejména, co nelíbí a budí ve vás negativní emoce. Někdo hovoří o tom, jak vydělal svůj první milion na burze a vás to rozčiluje? Tamta dáma má luxusní a jistě velmi drahou kabelku, která se podle vás k ní nehodí? Triviální signály syndromu „podle sebe soudím tebe“.

Nevědomky si na druhých všímáme věcí a chování, které se nás dotýká hlouběji, než bychom si přiznali. Nemusí tomu tak být samozřejmě vždy, nicméně pokud vnímáte obecnou nesnášenlivost například k určitému projevu, je docela možné, že příčina této nespokojenosti je ukryta přímo v nás samotných a v duchu nás trápí. Lidé, kteří se nějak, v našich očích nelibě projevují, jsou vlastně určitou stránkou své povahy naším zrcadlem, ve kterém se vidíme.

Perfektní metodou, jak cíleně odhalit své povahové rysy včetně vlastních nedostatků, je například práce s koňmi. Kůň velmi citlivě vnímá jednání člověka, které zrcadlí ve svém vlastním projevu. Jste-li nedůslední, špatně se rozhodujete nebo vás trápí nedostatek respektu, tento inteligentní tvor všechny vaše vlastnosti prohlédne. Existují dokonce i speciální kurzy, kde se můžete prací se zvířetem dozvědět mnohé o vašich povahových rysech a nedostatcích, které „znenadání“ vyplavou na povrch...

Ještě jednou to samé, prosím!

Soudy, které, byť často v duchu, vynášíme o okolí, jsou zároveň ovlivňovány myšlenkovými programy, které si v hlavě nastavujeme (ovlivněni svýmm okolím). Ty mají pak za následek, že jsme schopni stále dokola opakovat to samé chování, které na nás ale může ve výsledku mít negativní dopad.

Uvedu jednoduchý příklad: Smutná statistika dokládá, že týrané ženy si často ve svém dalším vztahu najdou opět trýznitele. Jejich pozornost se při hledání partnera zkrátka zaměří na to, co je jim známé. Neznamená to, že by si cíleně řekly: „Proboha, já chci poznat dalšího tyrana a nechat se od něj šikanovat a trýznit!“. Jak absurdně takový text působí? I přesto ve velkém počtu případů si naleznou podobný typ partnera, jaký byl ten předchozí. Nevědomí, které nerozumí negaci (jak jsem psal zase zde), jim to zkrátka přikáže. Pokud tedy žena po těžkém rozvodu vyšle svému nevědomí vzkazku: „už nikdy nechci potkat takového tyrana“, co naše udělá nevědomí? Vyšle signál do centra pozornosti: „chci (znovu) potkat takového tyrana“. Jednoduše všechna negativa bývalého muže se díky programu v hlavě promítnou do povahových rysů nového hledaného partnera – jako přes zrcadlo...

Neberte mě, prosím, doslovně, popisuji zde ve článku pouhou banální hru se slovy na jediném příkladu. Nicméně naše mysl skutečně takto uvažuje a jestliže se chci vymanit z kruhu „nepřízně osudu“, „neúspěchu“, „smůly“, „zlého snu“.... nebo jak někdy svůj život nebo některou jeho etapu častujeme, je potřeba si to uvědomit. A je také důležité si uvědomit, že to, co mi vadí na druhých nebo na nás samých, mohu ovlivnit.

Umíte si správně přát?

Rád bych na závěr toto poměrně komplexní téma shrnul. Hovořil jsem o tom, že podle sebe máme tendenci soudit druhé, ale ve své podstatě tyto soudy jsou často jen odrazem naší vlastní nespokojenosti – ať už s některou naší osobnostní vlastností nebo určitým projevem chování. Naše evolucí podmíněné a na potenciální hrozby a negativa zaměřené nevědomí se nás nicméně snaží jen chránit nebo alespoň varovat. To, že určité chyby opakujeme, respektive nejsme schopni změnit své chování žádoucím směrem záleží pouze na tom, jestli si umíme správně přát, respektive zda umíme namísto negací vysílat pozitivní signály, na které se naše pozornost zaměří. Volba přístupu není na nikom jiném než na každém z nás!