20.10.2015

Jan Mareš

Kniha s titulem 7 návyků skutečně efektivních lidí, jejímž autorem je Stephen Covey, byla první knihou, která mě na mé vlastní cestě osobního rozvoje velmi ovlivnila. Její hlavní přínos vidím v tom, že přehledně shrnula efektivní principy, dala dohromady to, co funguje a odpovídá na nejen na otázku „Jak?“, ale také „Proč?“ Je řazena mezi 25 nejvlivnějších knih o managementu a já jsem v ní našel skvělý odrazový můstek svého osobního rozvoje. Kniha je rozdělena do tří částí, ve kterých představuje 7 návyků. Dnes bych se rád věnoval prvním třem návykům z této knihy.

Buďte proaktivní

Z mého pohledu je proaktivní člověk ten, který bere zodpovědnost do svých rukou, na nic se nevymlouvá a za své konání či svá rozhodnutí označuje odpovědného sám sebe. Když jsem knihu četl, uvědomil jsem si, jak spousta lidí hledá problémy všude kolem, jen ne u sebe.

Zamyslel jsem se sám nad sebou a uvědomil jsem si, že ani já nejsem výjimkou. Vzpomněl jsem si na situace, kdy jsem třeba přijel na schůzku pozdě. A kde jsem hledal problém? Samozřejmě v hustotě provozu, v případné bouračce, v přijatém telefonním hovoru, zkrátka v čemkoli, za co jsem nemohl. Hledal jsem tedy výmluvy. Nicméně podstata problému tkvěla ve mně, použijeme-li slova autora knihy, nebyl jsem dostatečně proaktivní. Vždy ale bylo nějaké řešení, které by problém mohlo odstranit. Jen mi třeba nebylo milé nebo jsem na něj nemyslel, hledal jsem nejrůznější ospravedlnění ve vnějších vlivech, nikoliv v sobě samotném.

Máme tendenci hledat příčiny problémů všude, jen ne u sebe samých. Určitě známe věty: „Ten za to může!“, „Všechno je to jejich chyba!“, „Kdybych já měl čas!“, „Kdybych já měl štěstí!“, „Kdybych.......“. Ale zodpovědnost přeci máme ve svých rukou. Jak známé přísloví praví: „Každý svého štěstí strůjce.“ Uvědomění bývá těžké, i v mém případě to tak bylo.

Začínejte s myšlenkou na konec

Při svém konání je dobré myslet na výsledek své činnosti. Když cokoli dělám, snažím se myslet na to, proč to dělám, zda to pro mě má smysl, jaký bude výsledek mé činnosti. Své aktivity se tedy snažím vnímat s nadhledem a nahlížet na ně s otázkou: „PROČ? Proč to dělám? Jaký to má v mém životě smysl?“

Nedívám se tedy jen na cíl, ale také na smysl svého snažení. Toto uvědomění pro mě bylo velkým mezníkem. Dříve jsem si kladl cíle, honil jsem se za různými věcmi a jen se snažil odškrtávat - hotovo. A tak jsem se začal více ptát, jaký to má smysl, za čím se honím? Pokouším se hledat ve svém snažení nějaký smysl.

To nejdůležitější dávejte na první místo

To je pro mě podstatou efektivity. Klasický time managent řeší, jak udělat co nejvíce práce za co nejkratší dobu. Covey ale zavedl již klasické kvadranty: naléhavé/nenaléhavé/důležité/nedůležité, které považuji za stěžejní. 

Spousta lidí dělá hlavně to, co je naléhavé, ale ne to, co je důležité. Viz také článek http://www.marfin.cz/blog/113-jak-efektivne-pracovat-s-e-mailem

Máme tendenci řešit to, co na nás nejvíc „křičí“, co na nás nejvíc naléhá. A to všechno jen proto, abychom měli hotovo, abychom měli klid v duši. Tím ale inklinujeme k tomu, že řešíme věci nedůležité. Pokud si ale nadefinujeme, co je pro nás důležité, tak budeme vědět, čemu dát přednost. Teprve po uvědomění toho, že jsme sami vlastními „programátory svého života“, může přijít skutečný time management.

Původní time management mně osobně nedal řešení, chyběla mi tam definice důležitého. Až po tom, co jsem si definoval, co je pro mě důležité a co spadá do kategorie naléhavé, teprve potom, co jsem se začal věnovat primárně věcem důležitým, které mě někam posunovaly, jsem začal efektivněji pracovat. Proto tedy dopoledne, kdy jsem nejčerstvější, kdy můj mozek funguje nejlépe, tak nedělám práci automatickou, nevyřizuji emaily, ale věnuji se práci, která je pro mě důležitá, na kterou potřebuji nejvíce energie a která mě svým smyslem a podstatou může posunout kupředu.

A o dalších návycích, které jsou spojeny s lidmi kolem nás, se pokusím napsat příště.