03.10.2016

Jan Mareš

Každý z nás by si v životě přál maximum spokojenosti a minimum utrpení. Zní to logicky. Ale vypadá náš život opravdu tak? Dosahujeme maxima štěstí a spokojenosti? Umíme snížit naše utrpení na minimum? A jak si v životě zajistit dlouhodobý přísun spokojenosti?

Sladkosti a masáže

Máte rádi sladké? Jen si vzpomeňte, když jste si naposled koupili tabulku čokolády. Byla tak dobrá, že jste ji snědli celou najednou? Ano, občas se to stane (mně teda určitě). Myslíme si, že nás nejvíce potěší, pokud si dopřejeme maximum slasti najednou. A co takhle si ji rozdělit natřikrát? Myslíte, že by vám přinesla tahle jedna tabulka čokolády více potěšení? Nebo na tom nezáleží?

Teď si zkuste vybavit masáž. Je příjemná, díky ní se uvolníme, zrelaxujeme, načerpáme nové síly. Vzpomínám si, když mi jeden známý kdysi řekl: „Objednal jsem se na masáž a chci si to opravdu užít, půjdu rovnou na dvě hodiny!“ Ale funguje náš organismus opravdu takhle? Zintenzivní čas náš prožitek?

Když se nám nechce…

Pokud se nám v životě vyskytne něco nepříjemného nebo před námi stojí úkol, do kterého se nám nechce, jednáme přesně naopak – nepříjemnou činnost stále oddalujeme. A když už se do ní pustíme, děláme si pauzy, abychom si „odpočali“, abychom onu nelibou činnost co nejvíce oddálili.  Například když máme doma uklidit. Začneme zlehka, uklidíme jeden pokoj, ale tak moc nás to nebaví, že se rozhodneme pro krátkou pauzu, říkáme si:  „Odpočinu si, pak se k tomu vrátím.  Po pauze se ale musíme do úklidu dalšího pokoje nutit znovu. V podstatě onu nepříjemnou činnost rozsekáme na více kousků,  a tím máme celý den zabitý.

Kdy trpíme víc?

Kdysi dávno jsem měl jít na operaci s dolní čelistí. Lékař mi řekl, že mám dvě možnosti. Nabídl mi: „Buď vám odoperujeme všechno najednou, bude vás to víc bolet a nebudete moci delší dobu mluvit, nebo to rozdělíme na více etap. Nebude to tak bolestivé, budete moci dříve mluvit a chodit do práce, ale bude to časově delší a podstoupíte více zákroků.“ Ani chvilku jsem neváhal a zvolil jsem druhou možnost.

Jak byste se rozhodli vy? Dali byste také na své pocity, abyste trpěli co nejméně, rozložili byste utrpení do několika méně bolestivých zákroků? Zní to přeci celkem lákavě.

Je to ale to nejlepší?

I když se nám může zdát, že naše potěšení bude intenzivní, když si ho naložíme pořádnou dávku a že naše utrpení bude menší, když si ho rozkouskujeme a mezi jednotlivými částmi si odpočineme, je to přesně naopak. Může za to adaptace. Náš organismus se velmi rychle adaptuje. Naše utrpení je menší, když nepříjemný úkol dokončíme co nejrychleji, ale radostný zážitek se pauzou a postupnými dávkami jen prodlouží. Je to tím, že jakákoli pauza vždy zpomalí adaptaci na nový stav. Chceme ji tedy mít u příjemných zážitků, ne u těch bolestných.

Pokud si chcete prodloužit příjemný zážitek, rozdělte si ho do delšího časového období. Tedy, v případě, že dostanete odměnu 100 000 korun a rozhodli jste se, že ji celou utratíte za oblečení, je lepší si ho kupovat postupně, než provést invazi do obchodu s oblečením a utratit vše najednou. Radost z nákupu je sice veliká, ale brzy vyprší. A radost z deseti nových kusů oblečení není nijak výrazně větší než z jednoho nového kousku. Hédonická adaptace totiž brzy odezní a zanedlouho budete chtít znovu nakupovat. Náš organismus si na novou změnu brzy přivykne, adaptuje se.

A přesně naopak je to s utrpením. Pokud ho chci eliminovat co nejvíce, je dobré ho neroztahovat, je dobré se s ním vypořádat hned. I já si teď říkám, jak jsem se mohl tak hloupě rozhodnout a podstoupit dvě operace namísto jedné. Dnes bych jednal jinak.