OSOBNÍ NÁZORY, RADY A PRAKTICKÉ ZKUŠENOSTI,
KTERÉ POMOHOU NEJEN VÁM,
ALE I VAŠEMU PODNIKÁNÍ.
Stalo se vám někdy, že jste si dali cíl a selhali jste? Řekli jste si někdy, že nebudete jíst sladké a nezdravé a i když jste to chvíli vydrželi, pak jste po náročném pracovním dni večer přišli domů nebo na party, kde měli váš oblíbený dezert a neodolali jste?
Naše dny jsou plné rozhodování a bojování s pokušením. Mnozí z nás selhávají například při plánování práce. Je ráno a vrhneme se na to, do čeho máme chuť, na to, o čem si myslíme, že nám půjde od ruky. Náročnější aktivity odkládáme a říkáme si: „Jasně, večer to zvládnu.“ Ale přijde večer, my se vracíme z práce a naše energie zdaleka není na vrcholu. Chceme si odpočinout, máme za sebou spoustu dojmů z celého dne a představa náročnější aktivity, například studia cizího jazyka, které jsme si naplánovali, se nám ani zdaleka nelíbí. Potřebujeme načerpat síly na další den a plánovanou večerní aktivitu odsuneme na zítra. Takhle to ale jde den za dnem.
Každý z nás takováto selhání zažívá. Ať už v práci či v osobním životě. Je zajímavé, že většina konfliktů mezi lidmi vzniká odpoledne, kdy jsou lidé unavenější a mají méně sil. Když ráno vstaneme, máme určité množství „vůle“, které v průběhu dne postupně vyčerpáváme. Většina lidí má večer hladinu energie a sil pro řešení problému podstatně nižší než při probuzení. Proto jednají často impulsivně a na základě emocí.
Pocit selhání určitě známe všichni. Co však za naším selháním stojí? A dá se mu předcházet?
Co na to vědci?
Baba Shiv ze Stanford University a Sasha Fedorikhin z Indiana Univesity chtěli zjistit, jestli platí, že pokud člověk myslí na hodně věcí zároveň, zbude mu míň kapacity na to, aby dokázal odolávat pokušení, a proto mu snáz podlehl. Provedli experiment, kde byli účastníci rozděleni na dvě skupiny, z níž jedna si měla zapamatovat dvouciferné číslo - např. 35 a druhá sedmiciferné číslo - např. 8569256. Měli přejít chodbu a číslo na konci chodby zopakovat. Finanční odměnu měli dostat v případě, že číslo zopakují správně. Na chodbě byl připraven vozík s jídlem, kde byly dva druhy jídla: zdravé ovoce a chutný čokoládový koláč. Když ho účastníci míjeli, asistent jim řekl, že poté, co nahlásí na konci chodby číslo, které si měli zapamatovat, mohou si jedno z nabízených jídel dát – rozhodnout se mezi ovocem a koláčem však musí hned.
Jak se účastníci rozhodovali?
Ti, kteří si měli zapamatovat dvouciferné číslo, mnohem častěji vybírali ovoce než ti, kteří zápasili se sedmiciferným číslem – ti naopak volili čokoládový koláč. Myšlení účastníků s vyšším číslem bylo více vytížené, a už jim nezbývaly síly na to, aby překonali svoje instinktivní chutě. Potřebovali doplnit energii. Vědci poukázali na to, že selhávání je spojené s kognitivním namáháním naší mysli. Čím více vjemů na nás působí, tím více se musíme soustředit. To vede k tomu, že vydáváme více energie a inklinujeme k emočnímu jednání. Jednáme způsobem, který je pro nás jednodušší, a snadněji podlehneme pokušení.
Jistě si mnozí z nás vzpomenou na emoční přejídání, či když jsme se cítili na pokraji sil a vyštěkli jsme na kolegu či partnera. Nebo když si říkáme: „To už dnes nedám, na to se dneska vykašlu“. Jsou to rozhodnutí a chování řízená emocemi. A za těmito emočními selháními často stojí kognitivní vypětí mozku. Pokud si toto uvědomíme, můžeme s tím efektivně pracovat.
Jak neselhat?
Obtížné úkoly, které nejvíce zaměstnávají naši mysl, a které jsou pro nás důležité, dělejme v první půlce dne. To jsme nejčerstvější, máme nejvíce energie a naše tělo a mysl si s nimi poradí snadněji a efektivněji. Činnosti, u kterých není naše rozhodnutí zásadní, je vhodné nechat na odpoledne. I večer pak tedy budeme mít energii jednat tak, jak chceme, a nebudeme se muset uchylovat k emočním, intuitivním rozhodnutím.
Pokud budeme eliminovat množství vjemů okolo sebe a budeme se soustředit na náš úkol, bude se nám pracovat lépe. Při práci tedy omezme telefony, vyrušování kolegy, častou kontrolu emailů, či jiné rozptylující vlivy jako například hlasitě puštěné rádio. Soustřeďme se na dvojciferné číslo 35, ne na sedmiciferné - jako v experimentu.
Ano, nechme si čas na rozmyšlenou, ale neodkládejme řešení problému donekonečna. Samotné přemílání o určitém problému nám bere mnohem více energie, než kdybychom rovnou učinily rozhodnutí. Zbytečné dlouhé přemýšlení o problému velmi vysiluje.
Snažme se mít čistou hlavu (mysl) a nenosme v ní příliš mnoho problémů. Tak se budeme cítit mnohem lépe.
A jaká je má rada na závěr? Naplňujme co nejvíce svůj život aktivitami, které nám dělají radost a velmi často nám energii doplňují a zamýšlejme se nad tím, co nám naši energii bere a pokoušejme se to eliminovat.