16.09.2014

Jan Mareš

Dříve jsem většinu práce dělal od osmi večer do půlnoci, často až do pozdních ranních hodin. Byl jsem přesvědčen, že jsem velmi efektivní, že tvrdě pracuji a dělám spoustu práce. Ale když se nad tím zamyslím hlouběji, vzpomínám si, jak se mi vždy špatně vstávalo a dopoledne jsem nebyl schopen v práci vyprodukovat nic pořádného. Po obědě se mi s plným žaludkem také špatně pracovalo, do dvou do tří jsem nebyl schopen nic udělat, najednou tu bylo pozdní odpoledne, které často pokryla nějaká schůzka s klientem či nějaké jednání, večer jsem věnoval čas rodině, sportu a k práci jsem se opět dostal až kolem osmé hodiny večerní. Byl jsem však přesvědčen, že jsem produktivní, přece pracuji až do noci! Opak byl ale pravdou.

Časem jsem se inspiroval zkušenostmi jiných a stále častěji přemýšlel nad známým pořekadlem: „Ranní ptáče dál doskáče.“ Stále častěji jsem měl pocit, že chci od života stále víc, než se mi dostává. Začala se mi pomalu do hlavy vkrádat myšlenka, jestli pracuji efektivně. Nakonec jsem se rozhodl vyzkoušet, zda na onom pořekadlu je něco pravdy.

A výsledek? Dnes vstávám mezi pátou a šestou hodinou ranní. Do oběda mám většinu práce hotové, aniž cítím jakoukoli únavu. Do 10 hodin ráno mám hotové ty nejtěžší úkoly dne. Jen pro srovnání, to byl čas, kdy jsem v minulosti začínal pracovat. Už jen tento fakt má za následek, že se cítím velmi produktivní. Vzhledem k tomu, že tento životní styl praktikuji již nějakou dobu, mám možnost srovnání. A naprosto jednoznačně mohu říci, že se mi těžké úkoly zvládají mnohem lehčeji s čistou hlavou v ranních hodinách, po vyspání, kdy jsem plný energie. Dopoledne jsem rychlejší, efektivnější a ve větší pohodě.

Další důležitá věc je, že šetřím velké množství času při jízdě do práce. Dříve jsem jezdil do práce v době, kdy jezdí většina lidí a na cestě jsem trávil až 3x více času než nyní. Teď jedu do práce dříve a téměř nikdy se nedostanu do zácpy. Troufnu si tvrdit, že ročně tak šetřím až 2-3 dny svého života. No není to paráda?

A jak to udělat, abych mohl tak brzy vstávat? Je pro mě velmi důležité, abych spal dostatečně dlouho a mohl tak vstávat vyspalý. Tudíž když budu chodit spát v jednu ráno, těžko se mi bude v 6 hodin dobře vstávat, těžko budou mé tělo a má mysl odpočaté a těžko se mi pak bude dobře pracovat v průběhu dne. Je důležité poslouchat své tělo. Tělo samo mi večer dá signál, že už by bylo dobré zalehnout, abych byl ráno svěží a připravený na nový den. Mám tedy pevně stanovený čas, kdy vstávám, ale tělo samo mi říká, kdy mám jít spát. Většinou spím 7-8 hodin. Někdy se samozřejmě stane, že si nemohu dopřát dostatek spánku, pak dříve zalehnu další den nebo si pořádně odpočinu o víkendu. Naučil jsem se respektovat, že tělo neošidím a dopřávám mu to, o co si řekne.

Pořekadlo „Ranní ptáče dál doskáče.“ asi tedy nevzniklo asi náhodou, já sám jsem příklad „bývalé sovy“ a dnešního „ranního ptáčete“. Pochopil jsem, že tak je můj život jednodušší, produktivnější a radostnější.