Mzdy

22.04.2019

Nezřídka se v současné době stává, že zaměstnanec svého zaměstnavatele požádá o delší neplacené volno například z důvodu odcestování do zahraničí. V době neplaceného volna je však nadále veden jako zaměstnanec a je nutné za něj hradit zdravotní pojištění.

Výše pojistného hradí z jedné třetiny ze svého platu zaměstnanec a ze dvou třetin zaměstnavatel. Od roku 2015 zároveň platí, že se za dny neplaceného pracovního volna nepřipočítává poměrná část minimální mzdy.

Vyměřovacím základem pro pojistné je pak úhrn příjmů ze závislé činnosti, které jsou předmětem daně z příjmů FO a které zaměstnavatel zaměstnanci zúčtoval za vykonávanou práci. Ačkoliv to na první pohled vypadá, že tímto odpadá povinnost hradit pojistné v době neplaceného pracovního volna, není tomu tak. Pojistné totiž musí být odvedeno alespoň z minimálního vyměřovacího základu, tedy minimální mzdy, pokud pro zaměstnance platí (vyjma např. důchodců, za kterého platí pojistné stát). Výše pojistného činí 13,5 % a vypočítává se za celé měsíce neplaceného volna zaměstnance. Částku hradí pouze zaměstnanec

Jestliže bude pracovní volno trvat pouze v části měsíce a příjem ve zbývající části měsíce dosáhne částky minimálního vyměřovacího základu, tedy částky odpovídající minimální mzdě, pak bude pojistné hrazeno pouze z dosaženého příjmu. V opačném případě musí být pojistné uhrazeno z dosaženého příjmu (hradí zaměstnanec i zaměstnavatel) a zároveň z pojistného vypočteného z rozdílu minimálního a skutečného vyměřovacího základu (hradí pouze zaměstnanec). Více naleznete v § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb.