Redukční hranice jsou potřeba pro výpočet dávek nemocenského pojištění podle zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Zákon upravuje poskytování nemocenského, peněžité pomoci v mateřství, ošetřovného a vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství. Nově vydané Sdělení MPSV č. 272/2015 Sb. upravuje výši redukčních hranic potřebnou k výpočtu redukovaného denního vyměřovacího základu. První redukční hranice se podle § 22 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění vypočítá jako jedna třicetina z průměrné mzdy (psali jsme zde), druhá redukční hranice je 1,5násobkem částky první redukční hranice a třetí redukční hranice je 3násobkem částky první redukční hranice.

Denní vyměřovací základ najde většina zaměstnanců na své výplatní pásce a zjistí se tak, že se započitatelný příjem v rozhodném období (zpravidla období 12 kalendářních měsíců před kalendářním měsícem, ve kterém vznikla sociální událost) vydělí počtem „započitatelných“ kalendářních dnů připadajících na toto rozhodné období.

Takto stanovený průměrný denní příjem se pro další výpočet upraví tak, že do částky první redukční hranice se počítá 90 %, z částky nad první redukční hranici do druhé redukční hranice se počítá 60 %, z částky nad druhou redukční hranici do třetí redukční hranice se počítá 30 % a k částce nad třetí redukční hranici se nepřihlíží. U peněžité pomoci v mateřství a vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství se částka do první redukční hranice neupravuje a počítá se 100 % denního vyměřovacího základu.

Z takto redukovaného denního vyměřovacího základu se teprve počítá výše nemocenského a ostatních dávek podle zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Ve stručnosti lze výpočet dávek shrnout takto: